CzechTrip 2018
Byl konec září a já se opět vracel ze sezóny v Rakousku. Před sebou jsem měl dva měsíce volna a ty jsem opravdu nechtěl prosedět doma na zadku. Navíc kde pro mě v té době bylo doma? Ve Slezsku, kde jsem měl svou stálou adresu a minimum věcí? V Praze, kde jsem neměl bydlení, ale zato většinu svých věcí? Nebo v Rakousku, kde jsem měl nějaké to zázemí, ale opět jen nějaké ty letní a pracovní věci?
Ano, už tenkrát jsem začínal být takovým tulákem Heimatlos s věcmi roztroušenými všude možně po Evropě. A právě tehdy jsem si usmyslil vydat se na své první cesty, abych lépe poznal svou rodnou zemi. Druhý chladnější měsíc jsem trávil čas především v Praze a historických městech středních Čech jako Tábor a Plzeň, vydal se z Karlštejna do Berouna, navštívil významná místa naši země, z nichž některá znal i z dřívějška, nebo se vypravil sněhem na tůru přes nejvyšší horu republiky Sněžku.
Za ty dva měsíce jsem navštívil všeho všudy přes šedesát významných míst a historických měst naši drahé vlasti. Během toho října prohřátého sluncem a barvami podzimu jsem se však vydal především na své první treky. Po zkušenosti s dobrodružstvím onoho sněžného května na Radhošti jsem si však tentokrát vždy našel levné ubytování a šlapal tak s batohem lehčím. A právě tehdy jsem si dlouhé treky a s nimi spojenou volnost zamiloval a můj život se začal nadobro měnit.
Podzimní přechod Beskyd
Září - Říjen 2018
Bylo snad ironií osudu či naopak mou odvěkou láskou k masivu Beskyd, jejichž nezapomenutelný reliéf jsem často vídával za slunce západu z bunkrů na kopcích slezského pohraničí, že mne má první cesta zavedla právě do hor, v nichž jsem během svého prvního pokusu o dálkový pochod tak pohořel. Tentokrát jsem však šlapal z opačné strany. Prvně jsem musel přelézt Lysou horu, královnu Beskyd, posléze se vydat na Smrk, osmnělého poustevníka zdejších kopců a pak dále na Radhošť, kde má první cesta ztroskotala. I nyní k tomu nebylo daleko pro problémy s kolenem, zatnul jsem však zuby a svou pouť dokončil. Ani jsem pak nečekal, nežli se mé koleno doléčí a vyrazil na další dálkový pochod, tentokrát však na týdení toulání se severním pohraničím.
Toulky severním pohraničím
Začátek října 2018
Když jsem se vrátil ze zdárně zdolaného přechodu Beskyd, kde jsem si porádně namohl koleno, dal jsem si pár dní pauzu. Ležel jsem na lůžku, dny šly dále a stav mého kolene se nelepšil. Jít k doktorovi mne však nenapadlo ani jedinkrát. Když jsem pak viděl, jak se má počasí od dalšího týdne horšit, už jsem na nic nečekal. Během odpoledne jsem nakoukl do map, pročetl si něco o krásách Jeseníků a začal plánovat další trek. Tentokrát jsem však neměl v plánu přímo horský přechod, ale doslova toulky po horách severního pohraničí, během nichž jsem si hned dvakrát vyšlápl Praděd, pak přešel Jeseníky, z těch zamířil pod Kralický sněžník a přes ten pokračoval dále. Vyšel jsem tak ze Slezska, prošel kus Moravy a svou pouť nakonec zakončil na nahodilém nádraží kdesi v Čechách. Po celou dobu mi počasí přálo a mé koleno se kupodivu dalo dohromady.
