Den 5. - Přes hory a vlastní cestou
V noci celkem dost zaúřadovala rosa, takže se opět budím v parádně navlhnutém spacáku a stejně tak i mé věci rozložené kolem mne jsou mokré. Je zataženo, sychravo a odpoledne by mělo začít dost pršet. Abych pravdu řekl, dneska tomu i věřím, proto bych rád do večera došel do nějakého městečka a tam se ubytoval. Nehledám luxus, pouze sucho, teplo a střechu nad hlavou, takže nehodlám hledat nic drahého. Prostě jen lůžko na přespání. Tohle však hodlám řešit až později.
Lezu ze spacáku, převlékám se a balím si věci. Něco skromného posnídám a vydávám se na cestu směr Spartilas. Kráčím pěknou horskou krajinou, kterou tu a tam zdobí kaktusy. Pro našince asi celkem neobvyklé, já už si však pomalu zvykám. I přesto si ho musím vyfotit. Pak ovšem pokračuji dále. Cesta jen velice mírně stoupá a navzdory chmurnému počasí si cestu celkem užívám, poněvadž konečně kráčím přírodou a mám naději, že dnešní den by mohl být o poznání lepší.
Je snad půl desáté, když konečně procházím ulicemi Spartilas a narazím na malou kavárnu. Má už otevřeno, a tak si zde sedám na terasu a jsem mile překvapen, když zahlédnu zásuvku pod stolem. Vzhledem ke stavu baterky mého telefonu i powerbanky se celkem hodí. Zapojuji tedy telefon a pokládám jej pod klobouk na stůl, aby hned nebylo vidět, že si zde dobíjím telefon. Mezitím přichází sympatická servírka a ptá se, co si dám. Kafe je jasná volba a ať tady nechám aspoň nějakou útratu, dám si toasty se šunkou a sýrem. Musím říci, že je to příjemná vzpruha do nového dne.
Takto občerstven pak místo opouštím a pokračuji ve svém putování. Jen kousek za městečkem opouštím silnici a přecházím na úzkou stezku, která mne vede konečně do hor. Strmě stoupám a neustále se musím otáčet, abych pořádně načerpal krásu výhledu, který se mi nabízí. Prakticky celý ostrov mám na dohled. Neskutečná nádhera. Únava a vyčerpání předchozího dne jsou opět zažehnány a já nabírám své obvyklé tempo. Rychle stoupám, přelézám kameny, deru se úzkými chodbami lesa a musím říci, že je to neskutečná paráda. Nakonec vystoupám nad lesy a kráčím loukami doslova posetými šalvějí. Ještě chvíli pokračuji v cestě a sleduji vrchol s vysílači a klášterem před sebou. Tam zeshora musí být opravdu skvělý výhled, myslím si. Když však nahlédnu do map, vidím, že Corfu Trail tam vůbec nevede, vrchol pouze obchází a pak schází do dalšího přímořského letoviska, aby mne provedl jeho ulicemi, promenádou a na závěr samozřejmě po zdejší pláži. Tohle mne fakt neláká a tak se rozhodnu stezku opustit a stoupám vzhůru.
Jsem nahoře a jsem nadšen. Výhledy na všechny strany opravdu stojí za to. Absolutně nechápu, jak může trail toto místo minout. Prohlížím si klášter, kochám se výhledy na ostrov a chci si zde koupit malý dřevěný křížek, abych ho zavěsil k dalším cetkám z cest na mém klobouku. K mé smůle však nemám dostatek drobných, a tak křížek věším zpátky. Pán mi ho však opět podává do ruk a bere si jen těch pár centů, co mám. Vřele mu děkuji a když už jsem tady, jdu se najíst do místní restaurace, kde se dá překvapivě platit kartou, přičemž během jídla hledám ubytování na závěr dne. To nakonec za pár euro nalézám v městečku Kassias pod horou a poněvadž tam vede další z místních trailů a to Kassio - Dias trail, není nad čím příliš přemýšlet. O dalším sledování mých kroků je rozhodnuto.
Opouštím tedy vrchol Pantokrator a vydávám se na cestu. Terén sice nic moc a hlavně ze začátku scházím pořádně strmý krpál, ale jinak jsem absolutně nadšen. Přede mnou se vlní překrásná kopcovitá krajina, přičemž kopce se ztrácí v nedalekém moři, aby na jeho opačné straně opět vystoupaly nad hladinu vod. To už je však má drahá Albánie, a tak si na ni aspoň zavzpomínám. Příští rok se tam určitě opět vydám.
Jak tak pokračuji na své konečně zajímavé cestě, dochází mi, proč se mi zdejší kraj tak líbí. Vždyť do Albánie je to co by kamenem dohodil a místní hory nejsou nic jiného, než kopcovitý masiv Albánie, akorát že vystupuje na opačné straně vod. Jinak jde však o obdobné kopce, jako na druhé straně. Prostě nádhera.
Pokračuji v sestupu a po nějaké době přicházím k opuštěné obci Old Sinies. Je zde pár domů osamocených v hornaté krajině, které už dávno ztratily na svém dávném lesku a pamalu je pohlcuje příroda. Celé to působí v pravdě mysticky a člověk se musí zamyslet nad pomíjivostí našeho bytí, našich činů i odkazu, který zde po sobě zanecháme a stejně se jednou v prach obrátí. Příliš se zde však nezdržuji.
Místo záhy opouštím a pokračuji v putování kopcovitou krajinou. Sem tam ještě stoupám, ale není to nic náročného. Posléze pak přecházím na širokou silnici a po té ještě hodnou chvíli pokračuji. Po pravé ruce tak mám svah hory, kterou nyní po vrstevnici obcházím a po pravici mořskou úžinu oddělující mne od nedalekého Balkánu. Ve sluchátcích mi hraje pán prstenů, je zataženo a fouká mírný vítr. Abych pravdu řekl, je mi docela příjemně.
Nic však netrvá věčně. Po nějaké době můj poslech končí s posledními slovy poslední kapitoly a další knihu v telefonu nemám a ani si ji už nestáhnu, neboť přecházím do pásma, kde už chytám pouze albánský signál a další data mimo EU si opravdu platit nehodlám. Navíc už si můžu vzít jen ty dražší balíčky na hodně dlouhou dobu. Nijak zvlášť mi to však nevadí a rád si užiju ticha hor. Musím však opustit také silnici, po které nyní šlapu a mne opět čeká strmý sestup po úzkých pěšinách trávou tak vysokou, že kolikrát ani nevím, kudy pokračovat dále. Do toho všeho začíná fakt silně pršet, takže záhy šlapu trávou pořádně mokrou a než dojdu do města, mám slušně mokro i v botech. Když si pak dám krátkou pauzu, všímám si, že mi z kapsy batohu vypadly ... no vlastně už ani nevím co, ale hádám že malé manikůrní nůžky či sluneční brýle. Vracím to zpět a se smíchem si říkám, málo jsem toho tady na tom prokletém ostrově ztratil co? No, po nějaké době si všímám, že kapsa je opět otevřená a ony věcy fuč. Jak já na toto místo začínám nadávat, tomu by jeden nevěřil.
S pozdním odpolednem pak přicházím do Kassias, přičemž stále neskutečně leje. Najít ubytování se mi však podaří celkem snadno, jen mám problém se tam dostat. Nakonec to však vyřeší pokojská, kterou zde potkávám a zavede mne do pokoje. Signál mám stále jen albánský a wi-fi je zde nefunkční. Jsem tedy bez internetu a nemůžu si ani zjistit, jak se zítra dostanu do Corfu, kde bych chtěl ještě den strávit a následujícího večera odletět do Vídně a odtud se po letech na pár dní podívat domů. Opouštím tak pokoj a po zápolení se zámkem dveří opět kráčím ulicemi města, kde se vydám na snad první pořádné jídlo za dobu, co na tomto ostrově jsem. Čekuji jízdní řády na zastávce a po té je kontroluji i na internetu. Vím kdy mi to jede, jsem najeden a kde co jsem také vyřešil. Nakonec se tedy vracím na pokoj, kde je i pro mne starého otužilce celkem chladno a na přikrytí mám pouze prostěradlo, takže nula celá nic. Že mám i spacák mne tu noc jaksi nenapadlo, takže usnout byl celkem boj.
Závěr:
Dalšího dne jsem se vrátil do Corfu, kde jsem si zašel na parádní oběd. Samozřejmě jsem chtěl okusit zdejší kuchyni. Odpoledne jsem se ubytoval ve stejném pokoji, jako prvního dne po mém večerním příletu, zašel se zeptat na autobusové nádraží, zda se nenašel můj pas a večer zašel jeho ztrátu ohlásit na policii. Druhého dne jsem si pak ještě jednou pořádně prochodil město, které toho však nemá moc co nabídnout. Půl dne jsem pak hledal pláž, které zde jsou však pouze vybetonované. Za koupel v moři na rozloučenou mi to ovšem stálo. Večer už jsem si jen vyzvednul věci, přesunul se na letiště a odletěl do Vídně, kde jsem si na poslední chvíli zabookoval nocleh na hostelu za pouhých deset euro. No neberte to. Místo bylo parádní a útulné a jistě se sem budu rád vracet, abych tohle město měst konečně pořádně poznal. Ráno mne však čekal pouze rychlý přesun na letiště a cesta domů.
Zhodnocení:
Samotný trail jako takový asi nebude úplně zlý a pro začátečníky bude jistě ideální volbou. Já jsem však zvyklý na něco jiného a z velké části jsem se spíše nudil a říkal si, proč tudy vůbec šlapu. Svůj podíl však samozřejmě mohla hrát i jakási únava a vyčerpání po předchozí cestě. V každém případě by člověk asi neměl mít příliš velká očekávání, aby nakonec nebyl zklamán. Já osobně nevidím důvod se zde vracet a pokud by mi někdo navrhl "Pojď, zaletíme na Corfu a dáme si Corfu Trail," asi mu odpovím "Víš co kámo? Vyser se na to. Dáme sraz v Ostravě na hlaváku, nasednem do vlaku, vystoupíme v Jablunkově a dáme si pohcod Po hranici Česko-Slovenské. Je to mnohem zajímavější, je to blíž a určitě nebudeš litovat."