Den 7. - Zpět do přístavu
Dalšího dne je po dešti a nebi opět vévodí spalující slunce měnící vzduch v nekustečné vedro. Mě už toho dne nečeká žádný náročný výstup, naopak sestupuji z hor podél asfaltky do údolí. Před desátou ráno jsem v Kalpaki, odkud by mi měl v jedenáct jet autobus. Teoreticky bych zde došel napohodu za světla ještě včera a celá trasa se tak dala zvládnout o den dříve.
Mám čas, a tak si ještě sednu a dám si dobré kafe a vydatnou snídani v místní kavárně. Na zastávku přicházím s předstihem, ale když se zde autobus ani za hodinu a půl neobjeví, říkám si, že je něco špatně. Po celou dobu kontroluji jízdní řády. Jeden autobus by měl jet v jedenáct, další ve tři odpoledne. Jsou skoro dvě a pořád nic. Opouštím na pohled starou zastávku a jdu se podívat, zda to nepojede odjinud. Místní mne však posílají zase zpět. Rozhodnu se počkat na další autobus ve tři, ale už se tak nějak smiřuji s tím, že žádný nepojede a až do Ioáninny budu šlapat pěšky. Vůbec bych s tím neměl problém, jsem trekař a nejkratší cestou je to 33 km podél silnice údolím. Vědět to ráno, už mám polovinu cesty za sebou. Ale takhle odpoledne? Velký špatný.
Jdu do obchodu a dokupuji si nějaké instantní nudle, kuskus a tuňáka na další den putování. Hlavní je dostat do Ioanniny zítra dopoledne, abych stihl autobus do Igoumanitsa a ještě zítra večer se přeplavil na Corfu, odkud mi to dalšího rána letí. Mám nakoupeno a vracím se na zastávku. Dávám tomu ještě jednu šanci. Asi ve čtvrt přijíždí nějaký autobus, ale ten jede jinam, než potřebuji. Můj prý však brzy přijede také. Čekám ještě deset minut a stále nic. Pak najednou kolem projede autobus bez zastavení. Rychle vyběhnu z budky a rozhodím rukama. Už chápu, první autobus jsem možná ani nezaznamenal. Mám však štěstí. Řidič mne spatří ve zpětném zrcátku a zastaví mi na okraji vesnice. Beru bágl a dobíhám ho.
V odpoledních hodinách jsem na autobusáku v Ioáninna, kde přes hodinu čekám na další autobus. Ten mne ještě toho dne překrásnou krajinou pohoří Epirus odveze do přístavního města Igoumenitsa, kde se ocitám pozdě večer, kdy slunce v hlídce na obloze střídá měsíc a hvězdy a krajině začíná vévodit tma. Ubytuji se v hodně luxusním a překvapivě levném hotelu Astoria rovnou naproti přístavišti, ze kterého mi jede dalšího rána trajekt. Příští den se dobře nasnídám a pak přepravím na Corfu, kde jen zevluji, procházím si město, dobře jím a čekám na letadlo, které mi letí dalšího dne v deset ráno.
Buď sbohem Řecko, za všechny ty strasti, co mi vždy přichystáš, se sem jen tak nevrátím, říkám si tou dobou. A přeci v těchto dnech už uvažuji o přechodu Kréty nebo pěší trase z Atén do Vídně. No, uvidíme.