Den v Edinburku

Přejít Skotsko od Glasgow po severní moře mi nezabralo ani dva týdny a klidně jsem se touto krásnou zemí mohl ještě pár dní toulat dále. Mé finance jsou však na historickém minimu, telefon i powerbanky na dně a zásoby jídla také, nemá tedy cenu se zde zdržovat déle a utrácet a pak se narychlo přesouvat do ČR a odtud do Tirol, kde bych hned ráno po nočním příjezdu běžel na první den do práce. Proto jsem docela docenil, když cena letenky spadla a já ji mohl za pouhých 45 euro přebookovat a letět tak o tři dny dříve. Za těch pár dnů tady bych možná utratil stejně nebo mnohem více. Včerejšího večera jsem se tedy za nekřesťanských 53 liber přesunul vlakem z hlavního města vysočiny Inverness do hlavního města celého Skotska Edinburku a hned na první pohled si to překrásné historické město zamiloval. Musím zde strávit den, než poletím domů a je mi jasné, že si to šmejděníčko šmejdění v ulicích kamenného města opravdu užiju. Už jen cestou ke Kick Ass Greyfriars Hostelu jsem byl naprosto uchvácen velkolepostí prastarého města, které jako by bylo zbudováno ve dvou podlažích a jedny ulice podcházely pod ulicemi druhými. 

Do Edinburku jsem dorazil až pozdě večer, ale tma mne nezastihla ani zde. Ve vlaku jsem si dobyl telefon, takže jsem za pomocí navigace došel rušnými historickými ulicemi až k hostelu, kde jsem si dal studenou sprchu (teplá voda nefunguvoala po celou dobu mého pobytu) a strávil klidnou noc. Druhého dne jsem si dopřál snídani ze skromného bufetu, hodil jednu powerbanku do nabíječky a druhou do batohu a hned posléze vyrazil na toulky Edinburkem. Jako první jsem zamířil na protější hřbitov Greyfriars, který prý patří k nejstrašidelnějším místům v celém Skotsku nebo aspoň minimálně Edinburku. No, zas tak strašný mi to nepřišlo, ale hřbitov je to opravdu starý a zajímavý. Strávil jsem tu spoustu času, když jsem hledal hrob McGonagall, jehož náhrobek měl Joanne Rowlingovou inspirovat k pojmenování jedné z hlavních postav v jejích knižní sérii o nesmrtelném leč natvrdlém Harry Potterovi. Ono vlastně celé město Potterovskou atmosférou doslova dýchá a každý fanoušek filmů a knih o brýlatém čarodějovi s jizvou na čele by si město určitě zamiloval. Jedním z takových míst by byla určitě West Bow, kde si člověk připadá jako na kouzelnické příčné ulici a v okolních barevných krámcích člověk mnohé předměty z tohoto fantasy světa dokonce zakoupí. Druhá dominanta města dýchající atmosférou čarodějnické ságy je pak samotný hrad Edinburg zbudovaný na čedičových skalách. Z West Bow se k němu člověk dostane po úzkém točitém schodišti, které vás dovede o ulici výše. Já mám však mnohem radši pohled z druhé strany železnice z Princes Street.

No, a jak jsem vlastně ten den v Edinburku trávil? Celé dopoledne jsem šmejdil uličkami města a dokonce se mi podařilo prošmejknout před hrad, kde se chystali na nějakou slávu spojenou s příjezdem novopečeného krále. Později už bych se zde nedostal, protože při mém návratu na hlavní ulici už lidi od brány odkláněli zpět. Jak se blížilo poledne, něco bych snědl, ale má prázdná peněženka tomu příliš nepřála. Po celý den jsem doufal, že dorazí některá z očekávaných plateb, ale nic se nedělo, takže jsem zamířil na hostel, kde jsem si chtěl uvařit poslední pytlík hydratované stravy. Kuchyňku zde však k mému překvapení nevedli, a tak jsem využil prázdnoty pokoje a uvařil si na plynovém vařiči. Borky, co se mezitím dorazili ubytovat docela vejrely, ale to už jsem byl s vařením téměř hotov. Pak jsem si trošku zchrupnul a odpoledne opět vyrazil do ulic, sháněl dárek pro mou přítelkyni a toulal se ulicemi až dlouho do večera. Nakonec jsem se dostal i za Princess Street a pořádně si prohlédnul nové město, které narozdíl od středověkého chaosu působilo jistým řádem a organizovaností buudov. Celou dobu jsem měl přitom na paměti, že mi musí 11 liber zůstat na cestu na letiště. 

Prolezl jsem co se dalo, večeři splašil v KFC, čímž jsem vlastně své stravování ve Skotsku skončil tam, kde jsem ho i začal a dalšího rána vyrazil na letiště a odsud do deštivé Prahy. Krátce po příletu se na mém účtu opět objevili peníze, a já si mohl užít večer s kamarádem, přespat na hostelu a nehrát si zde na bezdomáče.

Edinburk je každopádně neskutečně krásné a zajímavé město, které stojí za podívanou. Budete žasnout. Tož čůůůs a zase příště!