* * * * *

Serra de Tramuntana vlastní cestou, aneb GR221 jinak

19. - 30. 11. 2023

Když jsem před lety vyrazil na mezi trekaři a hikery celkem známou GR221 vedoucí pohořím Serra de Tramuntana na Mallorce, byl jsem neskutečně zklamán místy, kudy oficiální trasa vedla. Krom asi dvou úseků na trase jsem se nudil a už od prvních dní na treku jsem smutně koukal do map a nevěřícně kroutil hlavou nad tím, že šlapu od města k městu nezajímavými lesy bez výhledů hluboko pod horami, když přes vrcholy a hřebeny nade mnou vedou očividně stezky a cesty, které musí nabízet mnohem víc. Ještě než jsem trek vůbec dokončil, měl jsem v hlavě plán alternativního přechodu hor a touhu se sem jednou vrátit a tuto cestu uskutečnit. Ta příležitost se naskytla koncem listopadu 2023 a musím říct, že tohle dobrodružství opravdu stálo za to. Kdo se pohořím Serra de Tramuntana vydá v mých stopách, určitě nebude litovat. Jako už mnohokrát se mi potvrdilo, že spontánní toulání je mnohdy krásnější, než šlapat některé oficální trasy. 

Přechod Skotska po West Highland Way a Great Glean Way

2. - 13.6. 2023

Nedá se říct, že by cesta do Skotska byla vyloženě splněný sen, ale na seznamu zemí, které bych chtěl jednou navštívit, se nacházelo odjakživa. Nejvíce jsem sem zatoužil vyrazit, když jsem si pár měsíců zpět začal hledat ty nejkrásnější evropské treky. Skotská West Highland Way mi okamžitě padla do oka a když jsem se na konci článku dočetl, že na stezku po jejím ukončení navazuje hned několik dalších dálkových pochodů, začal jsem se o stezku zajímat a dohledávat si o ni další informace. Na toto jaro mezi sezónami v Tyrolsku už však byly v plánu jiné cesty, například týdenní přechod rumunských pohoří Godeanu a Retezat. Jak se však blížil konec května, situace na vyšších pohořích stále nijak nefandila trekování a hikování po skalnatých hřebenech hor a vyrazit sám do hor jako je Retezat za těchto podmínek bylo příliš riskantní. Nu, celkem rychle jsem si vzpomněl na Skotsko a West Highland Way, o které jsem na konci zimy během jednoho rána přečetl pár článků. Narychlo jsem se sbalil na dva týdny v přírodě a s posledními penězi celkem spontánně vyrazil do Prahy a hned dalšího rána odletěl do Skotska.

Na hřebenech Malé a Velké Fatry

22. - 26. 5. 2023

Malou a Velkou Fatru jsem doposud znal jen z obrázků a ohromně se mi líbily, a tak se obě pohoří ocitla na mém pomyslném bucket listu. Obzvláště mírné oblé vrcholy velkofatranské hřebenovky mne lákaly už delší dobu a toužil jsem se přes ty kopce vydat. Splnil jsem si tedy svůj dlouholetý sen a naplánoval si přechod Malé i Velké Fatry na jeden zátah.  Tyto dva hřebeny na sebe však nenavazují, a tak to bylo potřeba vymyslet tak chytře, aby to šlo pohodově zkombinovat.

Přechod obou pohoří jsem tedy započal v Nezbucké Lúčce, odkud jsem kolem Starého hradu vystoupal na hřebenovku Malé Fatry, po kterém jsem ještě toho večera dorazil na Chatu pod Chlebom. Zde jsem strávil noc a další den brzy ráno vyrazil na Stoh, odkud jsem však nepokračoval na Rozsutec, ale po zeleně značené trase sestoupil do údolí a ještě toho večera za naprosto šílené bouřky po modré trase zahájil svůj výstup vzhůru na hřebeny Velké Fatry.

Deset dní na Tenerife

8.-18. 5. 2023

Ano vím, Tenerife není zrovna Evropa, ale spíše Afrika. Ale stále patří pod Španelsko a to v Evropě je. A ano, do Španělska vyrážím zpravidla na podzim a je na mých cestách samostatnou kapitolou. Taky že jsem se zde měl vydat už loni v prosinci, kdy jsem si naplánoval přechod celého ostrova po GR-131. Ale osud tomu chtěl tentokrát jinak. Po úžasném 320 km dlouhém treku Sierra Nevadou jsem totiž bohužel po letech zavítal na delší čas domů, kde jsem chtěl strávit dva týdny a pak opět vyrazit. Bohužel, jen dva dny před odletem jsem narazil na partičku lidí, která se postarala o to, aby mě obrala o peníze, doklady a telefon a vyhodila někde za Ostravou. Je to takový paradox, že člověk procestuje Evropu bez úhony, ale největší průser ho potká, sotva se vrátí domů. Nějaké cestování tak šlo stranou a mně čekala hromada vyřizování. Letenky jsem tak odložil na jaro a do té doby v mém životě nastala další změna. Našla si mě jedna hodná holka, která si chtěla trekování taky vyzkoušet, a tak byla cesta přeplánována a ona vyrazila se mnou... 

Bloudění řeckou Zagorií

23. - 30. 4. 2023

První trek tohoto roku mne klasicky ze zasněženého Tyrolska zavedl na teplejší jih Evropy do řecké Zagorie, o které jsem se dočetl jen pár dní před cestou samotnou. Oblast albánské Zagorie byla jednak nejkrásnější částí mého loňské toulání se jižní Albánií a fotky v článku o této malebné krajině mne natolik nadchly, že jsem okamžitě zatoužil se sem vydat. Naplánoval jsem si tedy trek nejkásnějšími místy z jihu na sever této oblasti, pak přechod dále na východ a návrat jinou stezkou. Chtěl jsem tak vlastně celou oblast obejít, bouře hned druhého dne mne však zahnala z horských hřebenů dolů a já musel hledat jinou cestu, čímž jsem ztratil hned dva dny. Sníh ve vyšších horských oblastech mne pak donutil od tohoto plánu upustit a pro mizerné značení a neaktuální mapy jsem také bloudil a musel improvizovat, jako nikdy dříve. Ono celkově mne na této cestě potkávala jedna nepříjemná patálie za druhou. Odměnou mi však byla naprosto překrásná řecká krajina. 

Sierra Nevada; GR240 - Sendero Sulayr

Přechod Lechtalských Alp

5.6 -8.6. 2022 

Lechtalské Alpy, část Alp jen minimálně dotčená člověkem. Hory s přírodou jen minimálně zaseženou rukou člověka! Nezvykle zelené kopce mnohdy dosahující jinde nevídaných výšek. Jedna z mála částí Alp, kam nezasahují gigantická lyžařská střediska, množství vleků a lanovek a kde se nenachází obří hotely. Pouze horské chaty a příroda. Vlastně jsem se o této části Alp dozvěděl jen náhodou v jednom z komentářů na mém jinak politickém Twitteru. A jak jsem záhy zjistil, nejsou příliš vzdálené mému současnému působišti. Vydal jsem se je pokořit hned několikrát. Jednou jsem se je pokusil aspoň částečně přejít, ale podcenil jsem terén. Podruhé jsem zde zavítal na jeden jednodenní výlet, a po té půl roku s mým kolenem trpěl. Ale přesto jsem se kousl a vydal se tento ráj poznávat znovu. Jen jsem svůj trek započal někde jinde a po znalosti zdejšího terénu o něco lépe rozplánoval. A musím říci, že nelituji, poněvadž jsem tak zažil jeden z nejúžasnějších treků vůbec.

Dobrodružství v Dolomitech

23./25.5. - 29.5. 2022

Říká se, že Dolomity jsou snad nejkrásnější pohoří Evropy a i já to mohu konečně potvrdit, neboť i zde jsem se letos na jaře vydal. Bylo však ještě stále jaro, a tak ve výškách nad dva tisíce metrů stále ležel sníh a nebylo ho zrovna málo. Do toho se mi počasí neustále točilo jako v březnu, a tak jsem si užil deště, husté mlhy, horké dny, kroupy, horskou bořku, sníh a mráz a spoustu dalšího. Sezóna navíc ještě nezačala, a tak byla většina chat a dalších stravovacích podniků stále zavřena. Člověk si tak vše musel tahat na zádech a několikrát denně si vařit v přírodě. Samotné toulání Dolomity tak nakonec bylo jedno malé dobrodružství spojené především s náročnými výstupu, zdoláváním přírody a nocováním na neobvyklých místech neobvyklým způsobem odměněné krásnou přírodou a naprosto úžasnými panoramaty. Když si však při zpětném pohledu vezmu, co vše jsem viděl a kolik jsem toho zažil, přijde mi jako nemožné, že celé mé toulání trvalo pouhých pět dní a sám jsem měl dlouho za to, že jsem zde strávil víc jak týden určitě. 

Přeshraniční přechod Tater

18.5. -20.5. 2022

Mnohá česká pohoří jsem navštívil a některá mám i dost prochozená, ani zdaleka však ne tolik, jako některá místa v rakouských Alpách. Kdykoli se mne však někdo zeptal na Tatry na bratrském Slovensku, musel jsem vždy trapně přiznat, že je vůbec neznám a dosud jsem je nenavštívil. Přitom jsem tak vždy učinit chtěl, jen nebylo kdy nebo s kým. Když už jsem však toho jara tak cestoval Evropou, musel jsem vyrazit konečně poznávat i nejmenší velehory Evropy. Většina turistických tras však byla touto dobou ještě uzavřena a to včetně jednoho ze závěrečných úseků tatranské magistrály, kterou jsem si chtěl střihnout. Sehnat ubytování na první den se také zdálo jako nemožné. Nakonec mne však napadlo, že když už si tak cestuju napříč Evropou, proč nepřidat na seznam navštívených zemí ještě Polsko? A přesně to jsem udělal. Ráno jsem zaběhl jen na úřad vyzvednout novou občanku a pak rychle na vlak z Ostravy do Krakova a dále do Zakopaneho. Můj přeshraniční přechod Tater tak mohl začít.  

Saské Švýcarsko

12.5. - 15.5. 2022

Už jsem párkrát navštívil Český ráj a jednou ho dokonce přešel Zlatou stezkou Českého ráje, také jsem prošel České Švýcarsko Horem dolem do Narnie a navštívil i jiná místa bohatá na skalní města a útvary. Stále mi však zbývalo navštívit jedno obdobně pohádkové místo, kde jsem doposud nebyl a to Saské Švýcarsko. Měl jsem k němu tedy tak trošku osobní dluh a tak se zcela přirozeně stalo dalším cílem mého jarního putování zajímavými místy Evropy. No jo, ale kam se tam vydat? Co tam navštívit a co rozhodně nevynechat? A nevede tudy obdoný trail, jako je naše Zlatá stazka? Neměl jsem absolutní zdání, a tak nezbývalo, než kouknout na internet a trošku hledat dokud jsem nalezl Forststeig Elbsandstein, neboli Lesní stezku Labské pískovce a tím bylo o plánu cesty rozhodnuto. A hned v úvodu musím říct, že stezka celkem zklamala a nakonec se stala spíše orientační osou na mém putování, neboť celkem úspěšně míjela většinu skalních měst a vůbec zajímavých míst. I přesto jsem však navštívil spoustu krásných míst a vyhlídek a především poznal skvělé lidi.

CorfuTrail

2.5 .- 7.5. 2022

Byl začátek května a já jsem za sebou měl naprosto spontánní a neuvěřitelně parádní trek jižní Albánií, odkud jsem se přeplavil zpět do Řecka, kde jsem měl naplánovaný Corfu Trail. Jak už to však někdy bývá, sponntánní treky mnohdy předčí traily oficiální a to byl i přesně tento případ. Některé úseky za mne nebyly nic než naprostá nuda, jiné jsem naopak obcházel po pro mě zajímavějších stezkách a někdy jsem se prostě musel fakt nutit pokračovat dále a říkal jsem si, proč cesta vede právě tudy. Roli však mohla hrát i jakási únava z mého toulání se po jižní Albánií, nebo očekávání naprosto odlišné od reality. Ze všeho nejvíce mne však rozčilovalo místy hodně mizerné značení a schválnosti, které se mi děly prakticky neustále.

Toulky jižní Albánií

25.4. - 1.5. 2022

Abych pravdu řekl, tak půl roku nazpět by mě ani nenapadlo, že do této země kdy zavítám. Sotva jsem věděl, kde ji hledat a už vůbec jsem nevěděl, co tam. A přesto jsem se zde nakonec vydal, do map.cz zadal dvě jména krásných oblastí, o kterých jsem si přečetl na internetu, připsal jedno město, po rozpravě s místním druhé a nechal mapy vygenerovat mi trasu. A musím říci, že jsem takto nahodile ušel snad nejkrásnější trek ve svém dosavadním životě. A strach z bezpečnosti v této zemi či nějaké předsudky? Ty jsem tak nějak už během pár minut po příjezdu hodil za hlavu a velice rychle jsem si tuto zemi zamiloval. Už teď spřádám plány na jarní návrat.

Přechod Mallorcy po GR221

Listopad 2021 se blížil ke konci a já na sobě makal v Tyrolsku. Plán pro tento měsíc jsem měl jasný, držel jsem se ho pevně a šel si za svým. To by však nesmělo přijít pro mě nečekané. Rakousko vyhlásilo na dalších dvacet dní lockdown jak pro neočkované, tak i pro očkované. Verdammte Scheiße! Co teď? No, než by se jeden nadál, tak jsme si s kamarádkou celkem sponntáně a za pochodu naplánovali výlet na Mallorcu, navštívili pár zdejších míst a měst, vyčvachtali si nohy v moři a v následujícím týdnu zdolali zdejší dálkový trek GR221. Mnozí jej popisují jako krásný a úžasný, my ho však z větší části považujeme spíše za nudný a zbytečný a vedli bychom cestu asi jinudy. Minimálně já si to hodlám dát za rok znova, tentokráte však vlastními stezkami.

Přes Telfskou soutězku, aneb nejúžasnější jarní trek

23. - 24. 5. 2021

Dalším z míst, která mi byla v té době doporučena, byla soutězka při městečku Telfs, a poněvadž mi v těch místech Bergfex hlásil pěkné počasí, rozhodl jsem se zamířit právě tam. Normálně by to byl snad výlet na jeden den, na tyto dny však vycházela neděle následovaná svátečním pondělím a mě bylo jasné, že první autobus nepojede a při cestování o dvě hodiny později jsem si nebyl jist, zda se zvládnu vrátit zpátky. Nakonec jsem si celkem narychlo naplánoval cestu po další z částí jakobské stezky z obce Mötz. Tohohle rozhodnutí pravdu nelituji.

VIA CLAUDIA AUGUSTA

8. - 11. 5. 2021

Od konce listopadu čekám v Tyrolsku, až skončí tahle pandemie a mám za sebou spoustu jednodenních zimních cest. S každým prosluněným dnem venku se ve mne však opět probouzí touha sbalit se, spát v lesích, koupat se v jezerech a potocích a po několik dní se toulat krajinou. Jenomže letošní zima je dlouhá a hřebeny hor stále zasypává sníh. Co dělat? Nakonec mi to nedá a vydám se aspoň na cestu historickými místy podél prastaré římské cesty napříč Tyrolskem od hranice Německé až po hranici Italskou.  

Vysokohorskými stezkami kolem Kaunertalu

Bylo léto 2020 a já měl za sebou první Lockdown, během kterého jsem si zamysloval dálkové několikadenní pochody s batohem. Od začátku léta jsem však makal v Tyrolsku a ačkoli jsem na túry a procházky do hor chodil neustále, na více dní někam dále do přírody jsem se nepodíval dlouhé měsíce. Ke konci léta jsem však dostal od vedoucího a taktéž velikého nadšence do horské turistiky dva dny volna a k tomu rovnou tip na dvoudení putování kolem Kaunertalu. Nic jsem neváhal, zkouknul obě trasy, naplánoval si kudy a jak se na ně dostanu i jak je přejdu, zarazervoval si místo na Verpeilhütte, poněvadž Wildcamp je v Rakousku zakázaný a během pár dní vyrazil na svůj první alpský minitrek.

Po hranici Česko - Slovenské

23. - 28. 6. 2020

První dlouhé období lockdownu se blížilo ke konci a mne čekal návrat k pracovnámu životu do Tyrolska. Ještě jeden cíl jsem si však pro tento tulácký měsíc naplánoval a to vydat se na aspoň týdení pochod po hranici se Slovenskem přes hřebeny Javorníků a Bílých Karpat. Asi bych to klidně šel i dříve, ale vzhledem k tomu, jaká byla dosavadní situace na hranicích, nechal jsem si tuto trasu až na konec měsíce. A dobře jsem udělal, režim na hranicích byl již uvolněnější a mnohá horská chata už měla opět otevřeno. Navíc mi počasí navzdory předpovědím po celou dobu přálo a já opět zažil jeden z nejúžasnějších pochodů. Co víc si přát! 

Dvakrát půl Šumavy

6.6. - 14.6. 2020

Další z mých toulek covidového jara 2020 mne vedla na Šumavu, kde se ke mne po dvou dnech toulání přidali i známí. Ti však po dni deště prchli a já se k tomu zbabělému útěku nechal zlákat také. Celou cestu domů jsem si to vyčítal. Cítil jsem se tak poraženě, že jsem tu noc ani pořádně nespal. Ne, takto jsem si to opravdu neplánoval.

Když jsem se pak další den vzbudil, rozhodl jsem se pro něco naprosto nečekaného. Vysušil si věci, zabalil si, nesedl na vlak a uháněl přes celou republiku zpátky na Šumavu, kde jsem dokončil, co jsem si předesevzal. 

České Švýcarsko, aneb horem dolem do Narnie

31.5. - 1.6. 2020

Již během své cesty Český rájem jsem naplno propadl tomuto svobodomyslnému toulání přírodou. Jakmile jsem se tedy vrátil ze Zlaté stezky Českého ráje, začal jsem rychle organizovat a plánovat další přechody. Má první kratší cesta mě měla dovést do míst, která jsem nikdy dříve nenavštívil, a přesto je znal jako Narnii. Právě dominanta tohoto kraje se objevuje jak hned v jedné z úvodních scén mého kdysi oblíbeného filmu, ale i v samotné ukázce na film a okolní krajinu nám tak představuje jako magickou zemi za skříní samotnou.

Zlatou stezkou Českého ráje

15. - 18. 5. 2020

Konec května 2020, Evropa se vzpamatovává z první vlny nové španělské chřipky či novodobého moru chcete-li, opatření se teprve začínají rozvolňovat a mne už toulky rodným Slezskem omrzely a doma se mi taky zrovna sedět nechce. Obzvláště ne za těch krásných jarních dní, které panovaly. No jo, ale co dělat?

Je to pár let, co jsem si zamiloval několikadenní přechody hor i toulky přírodou. Bivakovat jsem však už dlouho nebyl. Po letech se tak vracím ke spacáku a karimatce a vydávám se na Zlatou stezku Českého ráje.

Toulky severním pohraničím

Začátek října 2018

Když jsem se vrátil ze zdárně zdolaného přechodu Beskyd, kde jsem si porádně namohl koleno, dal jsem si pár dní pauzu. Ležel jsem na lůžku, dny šly dále a stav mého kolene se nelepšil. Jít k doktorovi mne však nenapadlo ani jedinkrát. Když jsem pak viděl, jak se má počasí od dalšího týdne horšit, už jsem na nic nečekal. Během odpoledne jsem nakoukl do map, pročetl si něco o krásách Jeseníků a začal plánovat další trek. Tentokrát jsem však neměl v plánu přímo horský přechod, ale doslova toulky po horách severního pohraničí, během nichž jsem si hned dvakrát vyšlápl Praděd, pak přešel Jeseníky, z těch zamířil pod Kralický sněžník a přes ten pokračoval dále. Vyšel jsem tak ze Slezska, prošel kus Moravy a svou pouť nakonec zakončil na nahodilém nádraží kdesi v Čechách. Po celou dobu mi počasí přálo a mé koleno se kupodivu dalo dohromady.

Podzimní přechod Beskyd

Září - Říjen 2018

Bylo snad ironií osudu či naopak mou odvěkou láskou k masivu Beskyd, jejichž nezapomenutelný reliéf jsem často vídával za slunce západu z bunkrů na kopcích slezského pohraničí, že mne má první cesta zavedla právě do hor, v nichž jsem během svého prvního pokusu o dálkový pochod tak pohořel. Tentokrát jsem však šlapal z opačné strany. Prvně jsem musel přelézt Lysou horu, královnu Beskyd, posléze se vydat na Smrk, osmnělého poustevníka zdejších kopců a pak dále na Radhošť, kde má první cesta ztroskotala. I nyní k tomu nebylo daleko pro problémy s kolenem, zatnul jsem však zuby a svou pouť dokončil. Ani jsem pak nečekal, nežli se mé koleno doléčí a vyrazil na další dálkový pochod, tentokrát však na týdení toulání se severním pohraničím.