Lockdown 2020
Psal se rok 2020, když svět zasáhla naprosto nečekaně pandemie dosud neznámé nemoci. Provozy se zastavily, ubytovací a stravovací zařízení ukončily svůj provoz a jednotlivé státy uzavřely své hranice. Nikdo pořádně nevěděl co bude dál. Jediným vyžitím staly se lidem výlety do přírody a to jen na území rodného státu. Kdo se přiblížil k hranicím s Polskem, měl pak co dělat s polskou armádou hrající si na válku - vykopané zákopy, stromy zkácené přes cesty, střelba do vzduchu a odhánění lidí od hranice. U nás ve Slezsku to došlo dokonce tak daleko, že Poláci obsadili českou kapličku a pak to muselo řešit ministerstvo obrany. No prostě blázinec. Situace na hranicích s ostatními státy byla však přívětivější.
Mne ta doba zasáhla v Tyrolsku a jako téměř každý jiný dal jsem se na zběsilý útěk do rodné země, které se první vlna pandemie téměř ani nedotkla. První dva týdny jsem ztrávil v karanténě a po úspěšně prodělaném negativním testu dal jsem se aspoň na toulky svým rodným Slezskem či se vydával na jednodenní výlety do nedalekých Beskyd. I to mne však brzy omrzelo a mi začaly chybět mé několikadenní pochody.
No jo, jenomže útulny, horské chaty a ubytovny byly zavřené. Co teď?
Víc než kdy jiny jsem se začal zajímat o cestování na lehko, nakopil výbavu a vyrazil na svůj první trek do Českého ráje. Ta svoboda, které jsem si na své cestě užíval mne pohltila natolik, že jsem další měsíc už nedělal nic jiného, než cestoval a na svých jen na svých toulkách nachodil nějakých 620 km.
Zlatou stezkou Českého ráje
15. - 18. 5. 2020
Konec května 2020, Evropa se vzpamatovává z první vlny nové španělské chřipky či novodobého moru chcete-li, opatření se teprve začínají rozvolňovat a mne už toulky rodným Slezskem omrzely a doma se mi taky zrovna sedět nechce. Obzvláště ne za těch krásných jarních dní, které panovaly. No jo, ale co dělat?
Je to pár let, co jsem si zamiloval několikadenní přechody hor i toulky přírodou. Bivakovat jsem však už dlouho nebyl. Po letech se tak vracím ke spacáku a karimatce a vydávám se na Zlatou stezku Českého ráje.
Horem dolem do Narnie
Již během své cesty Český rájem jsem naplno propadl tomuto svobodomyslnému toulání přírodou. Jakmile jsem se tedy vrátil ze Zlaté stezky Českého ráje, začal jsem rychle organizovat a plánovat další přechody. Má první kratší cesta mě měla dovést do míst, která jsem nikdy dříve nenavštívil, a přesto je znal jako Narnii. Právě dominanta tohoto kraje se objevuje jak hned v jedné z úvodních scén mého kdysi oblíbeného filmu, ale i v samotné ukázce na film a okolní krajinu nám tak představuje jako magickou zemi za skříní samotnou.
Dvakrát půl Šumavy
6.6. - 14.6. 2020
Další z mých toulek covidového jara 2020 mne vedla na Šumavu, kde se ke mne po dvou dnech toulání přidali i známí. Ti však po dni deště prchli a já se k tomu zbabělému útěku nechal zlákat také. Celou cestu domů jsem si to vyčítal. Cítil jsem se tak poraženě, že jsem tu noc ani pořádně nespal. Ne, takto jsem si to opravdu neplánoval.
Když jsem se pak další den vzbudil, rozhodl jsem se pro něco naprosto nečekaného. Vysušil si věci, zabalil si, nesedl na vlak a uháněl přes celou republiku zpátky na Šumavu, kde jsem dokončil, co jsem si předesevzal.
Středověkou zemí hradů
19. - 21. 6. 2020
Cesta ze Šumavy mne pro můj pohmožděný kotník dovedla ke kamarádovi do Budějovic, kde jsem strávil dva poměrně klidné dny. Posléze jsem se vydal na Ostravu a zde na chirurgii, kde mi byl kotník převázán, doporučeno tři dny ležet a chladit a posléze nohu začít mírně zatěžovat. To pro mě znamenalo jediné. Nehledě na stav kotníku se vydat do Českého středohoří a zde nohu rozchodit. Předpověď počasí byla úžasná, realita však úplně jiná ...
Po hranici Česko-Slovenské
23. - 28. 6. 2020
První dlouhé období lockdownu se blížilo ke konci a mne čekal návrat k pracovnámu životu do Tyrolska. Ještě jeden cíl jsem si však pro tento tulácký měsíc naplánoval a to vydat se na aspoň týdení pochod po hranici se Slovenskem přes hřebeny Javorníků a Bílých Karpat. Asi bych to klidně šel i dříve, ale vzhledem k tomu, jaká byla dosavadní situace na hranicích, nechal jsem si tuto trasu až na konec měsíce. A dobře jsem udělal, režim na hranicích byl již uvolněnější a mnohá horská chata už měla opět otevřeno. Navíc mi počasí navzdory předpovědím po celou dobu přálo a já opět zažil jeden z nejúžasnějších pochodů. Co víc si přát!
