Po pevnostní linii
Musím říci, že ubytování zde nebylo špatné. Vlastně šlo o nejluxusnější turistickou ubytovnu, jakou jsem dosud navštívil. Tělo už však pociťovalo silné vyčerpání, a tak jsem měl co dělat, abych vůbec usnul natož se pořádně vyspal. Vlastně jsem skoro nespal.
Ráno tedy opouštím ubytovnu, v pekárně na náměsti si kupuji velké kafe a něco k snědku a vydávám se za město. Cesta městem je však pro mne zdlouhavá a nudná a tak se nakonec za město svezu pár zastávek autobusem. Stále ještě unaven a vyčerpán dávám se vpřed, ale jakmile se ocitnu v přírodě, únava ze mě padá. Dnešní prioritou však nejsou hory, lesy ani žádné přírodní památky. Dnes hodlám putovat po pevnostní hranici, neboť pevnostní pásmo na Kralicku bylo snad nejrozšířenější a nejpropracovanější.
Kráčím tak půl dne lesem a jdu od bunkru k bunkru a především od ŘOPíku k ŘOPíku, u kterých nechybí ani vysvětlující cedule. Tu je bunkr, na kterém nacisti dělali pokusy s náloží, ale s kvalitní stavbou československé armády to ani nehnulo. Zde je legendární tvrz bouda. Támhle jsou sutiny extrémě podminovaného bunkru, který se nakonec podařilo Němcům zničit a největší kuriozitou je převrácený řopík. Ten nacisté sice silně podminvali, ale stavba se stejně nerozletěla. Pouze poskočila a převalila se. Mazec
Takto se loudám a užívám si kousků vojenské historie asi půl dne, až opět opustím lesy a dávám se na mírný sestup malebnou podzimní krajinou. Cesta pomalu klesá a přivede mne na vlakovou stanici Mladkov. Koukám do jízdních řádů a za půl hodiny má odsud jet vlak. Nu, tak na něj počkám a pojedu domů. Myslím, že jsem se prošel dost.