Přechod Tenerife po GR 131

Od našeho příletu na Tenerife uběhly tři dny a zatím nás potkává jedna nesnáze za druhou, díky čemuž je potřeba neustále improvizovat a měnit plány. Hned prvního dne nás zasekala půjčovna aut TopCar, když nám neoznámila, kde nám bude předáno zapůjčené auto a z plánované prohlídky hlavního města Santa Cruz de Tenerife tak byla pouze noční projížďka městem a krátká procházka po přístavu. Den v pralese Anaga naopak zakalila neprohlédnutelná mlha a vrcholem všeho byl včerejší výstup za slunce západem na Pico de Teide, kdy nám slunce zapadlo jen kilometr od cíle a vrátit auto na letiště jsme dorazili tak pozdě v noci, že už ani taxíky nejezdili, a tak jsme se na ubytování v La Esperanza museli opět dostavit zapůjčeným autem, které dnes musíme vrátit a opět tak příjdeme o slušnou část dne. Hlavně že jsme si zde našli ubytko, abychom mohli hned ráno vyrazit a dojít až do kempoviště La Caldera, tedy druhého kempu na naší cestě. 

Po včerejším výstupu a především návratu na hotel až někde nad ránem jsme navíc pořádně zničení a chceme se aspoň trochu prospat. Já jsem však ranní ptáče asi za všech okolností, a tak jsem i dnes brzy vzhůru. Nebudím však svou lásku a dopřávám ji odpočinku. Využívám čas, který mi tak byl dán a v rychlosti vyřizuji nové rezervace na kempoviště cestou. Je mi jasné, že dnes nedojdeme dál než do prvního kempu de Las Calderetas, a tak zde vyřizuji rezervaci pro dnešní den. Horší je to s druhým kempoviště La Caldera, kam jsme měli původně dojít dnes. Zítra tam má být jako na potvoru plno. Mám u sebe stále však tištěné potvrzení o rezervaci na dnešní den, a tak se jej rozhodnu vzít s sebou a předložit v případě náhodné kontroly a až po té se omluvit, že jsem asi nedopatřením zadal špatné datum. Třebas to bude fungovat. S posunutím data u dalších kempovišť, které už by však byla značnou zacházkou mimo náš trek, není žádný problém. 

V 11:00 máme check-out a to je dnes přesně ten pravý okamžik opustit zdi hotelu. Míříme si dokoupit nějaké potraviny na cestu a po té vrátit auto na severní letiště. Přijde mi, že po celou dobu co tu káru máme nás provází jedna nepříjemnost za druhou a už se nemohu dočkat, až se ji zbavíme a zase budu chodit po svých, jak jsem tomu zvyklý. Z toho nás však tento prokletý křáp nenechá vyklouznout zas tak lacino, protože to do nás napálí ještě místní borec v červeném autě. Plech dveří je promáčknut, ale naštěstí se nikomu nic nestane. Týpek ani nedělá problémy, rovnou nám na sebe dává kontakt a vše potřebné, ať to odevzdáme půjčovně a oni už vše vyřeší.

V poledních hodinách necháváme auto na letišti a autobusem míříme do Santa Cristóbal de la Laguna, kde máme přestoupit na druhý autobus, který nás odveze zpět do La Esperanzy. Mezitím máme ale spoustu času, a tak zamíříme dát si poslední pořádné jídlo před dlouhým trekem přírodou. Ne, ani s navráceným autem nás smůla neopouští. Ze všech restaurací v tomto městě si vybereme snad tu nejhorší, obsluha je pomalá a jídlo naprosto odporné. Má přítelkyně dostane rozmraženou pizzu a já hamburger, kde místo masa naleznu osmaženou splácaninu ze strouhanky a sem tam miniaturní kostičky špeku. Je to odporné, dělá se mi z toho špatně. Párkrát se v tom pohrabu a nechávám ten kentus stát na talíři. Vrcholem všeho je, když v té hromadě hoven naleznu vlas. Později se v nevábných recenzích dočtu i několika stížností o švábech pobíhajících uvnitř "restaurace." Pokud se chcete před několika denním trekem, kde budete jíst převážně instantní jídlo, naposledy dobře najíst, FreeStyle Pizzería & Burger se vyhněte obloukem. Riskujete akorát otravu jídlem a cestu do nemocnice. Mě bylo z těch pár soust šoufl ještě tři hodiny a i po půl roce se mi natahuje, kdykoli si na tento otřesný zážitek vzpomenu.

Den 1. - Do prvního kempu

6km          232↑          163↓

V odpoledních hodinách vystupujeme z autobusu a opět se ocitáme na náměstí městečka La Esperanza, kde jsem dnes nocovali a odkud jsme se měli vydat na přechod Tenerife po GR 131, na úplně první trek, na jaký se má přítelkyně vůbec kdy vydala. Je spalující vedro a neskutečné dusno a počáteční prudký výstup po rozpálené asfatlce nám po všech příkořích, které nás v posledních dnech potkala, nadšení a energie do žil také zrovna moc nepřidává. Jen mlčky šlapeme, potíme se a funíme. Sem tam zastavujeme, abychom se napili studené vody z našich zásob a po té opět šlapeme dále. Nakonec tento úsek konečně zdoláme a přecházíme na rovnější stezku vedoucí mezi stromy. Manadarinkovníky kam se podíváš, ale plody nenesou žádné z nich. O dvoumetrové pampelišky také není nouze.

Po nějaké době přecházíme hlouběji do lesů, kudy pokračujeme po úzké stezce. Celkem džungle tady. Snad jediný výhled, který se nám tohoto dne naskytne, je pohled na pole kapradin a to jen krátce před dosažením našeho dnešního cíle - kempu de Las Celderetas, kde jsme kempovali už první dny v zapůjčeném autě. Dnes zde však pro změnu stavíme stan. 

Slunce je ještě vysoko na obloze, do dalšího kempoviště je to však dost daleko. Čas si tak krátíme pozorováním obrovských černých ještěrek s modrou hlavou, které se marně snažíme vyfotit či natočit. S blížícím se večerem si uvaříme párky, povečeříme, umyjeme se a jdeme spát. Dnešní den za moc nestál a samotný trek mne zatím nijak nenadchnul. Další dny už snad budou lepší.