Saské Švýcarsko

Už jsem párkrát navštívil Český ráj a jednou ho dokonce přešel Zlatou stezkou Českého ráje, také jsem prošel České Švýcarsko Horem dolem do Narnie a navštívil i jiná místa bohatá na skalní města a útvary. Stále mi však zbývalo navštívit jedno obdobně pohádkové místo, kde jsem doposud nebyl a to Saské Švýcarsko. Měl jsem k němu tedy tak trošku osobní dluh a tak se zcela přirozeně stalo dalším cílem mého jarního putování zajímavými místy Evropy. No jo, ale kam se tam vydat? Co tam navštívit a co rozhodně nevynechat? A nevede tudy obdoný trail, jako je naše Zlatá stazka? Neměl jsem absolutní zdání, a tak nezbývalo, než kouknout na internet a trošku hledat, dokud jsem nalezl Forststeig Elbsandstein, neboli Lesní stezku Labské pískovce a tím bylo o plánu cesty rozhodnuto. A hned v úvodu musím říct, že stezka celkem zklamala a nakonec se stala spíše orientační osou na mém putování, neboť celkem úspěšně míjela většinu skalních měst a vůbec zajímavých míst. I přesto jsem však navštívil spoustu krásných míst a vyhlídek a především poznal skvělé lidi. 

Jsou tomu tak tři dny, co jsem se vrátil z jihu Evropy, kde jsem se toulal jižní Albánií a přešel Corfu z jednoho cípu ostrova na druhý a opět sedím ve vlaku, abych se vydal na další trail dalším jistě zajímavým a kouzelným místem. Nyní však nemířím tak daleko. Vlastně jen kousek přes hranice - do městečka Bad Schandau na druhé straně hranice. A zatímco v Rakousku jsem musel cestovat s náhubkem pro Covid opatření, tady u nás se bez něj obejdu. Konečně, z Ostravy do Saska je to opravdu dálka, takže jsem za to neskutečně rád. Sotva však přejedu hranice, ozve se hlášení, aby si vážení cestující nasadili masku. K vůli jedné stanici, kterou jedu? No, inu dobrá, ale už by se z toho jeden zbláznil. V jedné zemi musíte, v další ne, když se pak vrátíte, tak už nemusíte, ale před odjezdem opět musíte a sotva se vrátíte do střední Evropy, tak co země, to jiná pravidla. 

Vystupuji v Bad Schandau, kde musím přestoupit na vlak, který mne zaveze do Schöny, ale než přijede, bude to ještě nějakou chvíli trvat. Mířím tedy do nedalekého obchodu a hned na úvod zkouším, jak fotí můj nový telefon. Musím říci, že vskutku parádně. 

Cestou dle všeho nenarazím na téměř žádnou obec a když už, tak by neměla být vybavena obchodem a snad ani restaurací. V každém případě to člověk v dnešní době nemůže moc riskovat, a tak si v obchodě dokupuji nějaké základní potraviny, vodu a hlavně toaletní papír, který jsem úplně zapomněl doma. Jeden kus však sotva koupím, a tak beru rovnou čtyřbalení, ze kterého před obchoden jeden kus beru a zbytek zde nechávám ležet na stolku. Však on si ho jistě někdo vezme. Pak se však vracím na stanici Bad Schandau, kde je konečně otevřeno informační centrum, v němž se dají koupit tolik potřebné trekové lístky. Bivakování jen tak na divoko je totiž v oblasti zakázáno a smí se tak činit pouze na vyhrazených bivacích či trekových chatách cestou. Návštěvník těchto míst však musí mít nakoupeny trekové lístky, které by měl zanechávat ve schránce na jednotlivých bivacích. Pravidelně to asi nikdo nekontroluje, ale proč nebýt poctvivý? Z něčeho se přeci jen údržba míst a stezky zaplatit musí.

Koupím tedy trekové lístky, koupím také další pohled kamarádce a jdu na vlak, který by měl přijet co nevidět. Nakonec má sice nějakých pět minut zpoždění na příjezdu, ale to mi vůbec nevadí. Nastupuji a přesouvám se do městečka Schöna, kde oficiálně začíná stezka Forsteig Elbenstein.

Ta mě z prvu vede krásným zdravým lesem a první výhledy a skalní útvary na sebe nedají příliš dlouho čekat. Abych pravdu řekl, začíná to slibněji, než Zlatá stezka Českého ráje, která nás první den vede jen mezi poli a vesnicemi. Nadšeně tedy pokračuji dále, ale tím skály i vyhlídky cestou na hodně dlouho stačily, neboť dále kráčím více méně zemědělským lesem, jakých jsou i u nás tisíce. Moc však nedržkuju a pokračui dále.

 Až jak se blíží večer, přicházím na Großer Zschirnstein, kterým se cesta klikatí a nabízí první ucházející výhledy na skalní stěny i kopcovitou krajinu v dáli.

Obejdu tak celý tento skalní útvar a má stezka se opět otáčí někam do lesů. To se mi však příliš nezamlouvá, neboť v mapě vidím, že jen nedaleko odtud jsou další skály slibující výhled, a tak mířím tam. Samozřejmě jde o Kleine Zschirnstein a tedy obdobný útvar, jako jsem procházel nyní, jen o něco menší. Musím však říci, že vůbec nelituji, neboť výhled odsud je naprosto parádní. 

Strávím tady chvíli času a pak opět scházím na rozcestí pod výstupem, kde se nachází malý turistický přístřešek. Už mám celkem hlad, a tak se to celkem hodí. Sedám si, vybaluji vařič a chystám si večeři. Najeden se pak vracím pod Große Zschirnstein, kde se napojuji na stezku Labské pískovce a pokračuji dále předsevzatou cestou. 

Den postupuje kupředu, pomalu se šeří a já přicházím na první Bivak. Odhaduji však, že mám ještě dost času do slunce západu a nevím, co bych tady dělal. Pokračuji tedy až na státní hranici, po které pak budu delší dobu pokračovat. Stezka vede hlubokými lesy a je vidět, že tudy mnoho lidí nechodí. Místy je neskutečně zarostlá a člověk se musí doslova prodírat houštím. Jako pohraniční stezky mám rád, ale u téhle postrádám jaksi její smysl. Chápu hraniční stezky na hřebenech hor, kdy člověk kráčí po hřbetu hory a kochá se výhledy na všechny strany, zatímco kopce se svažují do dvou rozlišných zemí, ale toto? Ne děkuji.

Pokračuji tedy ještě douhou chvíli a mezitím se stmívá, načež si uvědomím marnost této trasy a při první příležitosti přejdu na lesní cestu, která taktéž prochází kolem bivaku, který mám pro dnešní noc vytipovaný. Netrvá příliš dlouho, a jsem tam. No, musím říct, že je tady celkem narváno. Nouzová chatka je plná a také zde jsou postaveny nějaké další stany a tarp. Kolem ohně sedí skupina lidí. Pozdravím se s nimi tedy a jdu vztyčit můj tarp, načež přichází jedna žena od ohniště a nabízí mi pomoc. S úsměvem ji odmítám, to přeci zvládnu. A taky že jo, během pár chvil můj přístřešek pro dnešní noc stojí. Beru si tedy kartáček a mířím k nedalekému potoku, kde se umyji a mířím na kutě. Musím říci, že dnes se spí opravdu krásně.