Deset dní na Tenerife
8.-18. Května 2023
Po odpočinkovém týdnu v Podyjí a pěti hodinách strávených v letadle přilétáme kolem třetí odpoledne na ostrov Tenerife sužovaný spalujícími vedry a neúprosným dusnem, ve kterém mám problém volně dýchat a potím se ve stoje i v sedě. Z představy, že v těchto podmínkách šlapu několika denní trek a stoupám do kopců se mi okamžitě dělá mdlo. Zlaté Alpy a hromady sněhu. Zlaté Řecko a denně mne pronásledují deště. Jo, nadávám jako věčně nespokojený Čecháček v zimě toužící po létě, kdy nebyla taková kosa a v létě po zimě, kdy nebylo takové horko. To dusno tady na ostrově je však extrémní. Jednou už jsme však tady a nedá se nic dělat. Zpátky to rozhodně neotočím.
Po dlouhém letu hladoví jak kudlanky zamíříme do Burger Kingu na letišti a cpoucí si břicha šmakuládičkami, jak by řekl Roman Vaněk, vyhledáváme autobus na druhé letiště na severu ostrova, kde bychom si měli na další dva dny vyzvednout auto, které nám bude v dnech příštích ořem i domovem. Ještě než vyrazíme na trek samotný, chceme navštívit hlavní město ostrova Santa Cruz de Tenerife, dát si menší road trip s krátkými výlety po pralese Anaga, navštívit pár vyhlášených míst a vyhlídek napříč ostrovem a podniknout odlehčený výstup na západ slunce z vrcholu sopky Pico de Teide. Až posléze vyrazit na trek samotný. Takový byl plán, časový pres s ním však lehce zamával a osekal jej. Hlavní body programu však byly naplněny.
Přejezeni jak dva otesánci opouštíme letištní halu a těžkým horkým vzduchem se vydáváme hledat zastávku, ze které nám to jede. Každý závan jen o něco chladnějšího větru je nám neskutečnou úlevou. Pokud takto bude foukat po celou dobu našeho pochodu napříč ostrovem, pak to bude aspoň trochu snesitelné.
Po hodině cesty napříč ostrovem dobře klimatizovaným autobusem se ocitáme na severním letišti. Rázem jako bychom byli v úplně jiném světě. Fouká vítr a vzduch je chladný a vlahý a nedaleké lesy halí mlha, ze které je cítit vlhkost, jako pár sekund před lijákem. Ten však nepřichází ani po hodině hledání kanceláře TopCar, kde bychom si měli vyzvednout klíčky od auta. Vypadá to, že jsme si vybrali snad jedinou autopůjčovnu, která zde nemá kancl a jaksik se nám zapomněli zmínit, kde na nás budou čekat. Nakonec se štěstím a spíše náhodou narazíme na madam, která nám oznámí, že auto, které jsme si vybrali, dnes nabourala a má pro nás jiné o poznání menší. No vzhledem k tomu, že v něm hodláme první dvě noci i spát, tak padáda. Děkujeme, nikdy více.
Nasedáme do auta a vyrážíme k místnímu decathlonu pro plynovou karťuši a karimatky. Proč karimatky? No nafukovačku jsem už třikrát píchnul a obyčejné se do batohu cpou těžko a zabírají dost místa, pokud ji zavěsím na batoh, tak se stává, že na letišti mají problém, že karimatka není uvnitř batohu ale na něm. Než tohle řešit, radši létám bez a koupi karimatky řeším až na místě. V dekáči za ní dá člověk tak dvacet euro, v některých obchodech i méně a pak se ji zase může snadno a s lehkým srdcem zbavit. Až posléze vyrážíme k prvnímu bodu na našem cestovním seznamu, k hlavnímu městu Santa Cruz de Tenerife. Než jsme se však dostali k autu a vyřídili vše potřebné, čas se posunul natolik, že zde přijíždíme až za tmy, takže zaparkujeme auto akorát někde na kraji ulice a dáme si krátkou procházku podél přístavu. Pak nasedáme do našeho kočáru a vyrážíme do kempoviště Las Calderetas, kde hodláme první dva dny kempovat.
